Malíř, grafik a ilustrátor se narodil 5. 11. 1890 v Okrouhlicích, zemřel 12. 10. 1977 v Praze.
Byl členem uměleckých skupin SURSUM , Tvrdošíjných, SV Ú Mánes, Umělecké besedy, SČVU G Hollar… V roce 1906 se pokusil o přijetí na UMPRUM v Praze. Nebyl však přijat a tak začal navštěvovat soukromé výtvarné školy. Praha mladého Zrzavého oslovila a ovlivnila nejen svým „geniem loci“, ale i výstavami a obrazárnami. Roku 1907 byl na pražskou UMPRUM konečně přijat, ale po dvou letech z ní vyloučen. Od roku 1910 se stýkal se sdružením SURSUM a další rok, když prošel expresionistickým obdobím, orientovaným na symbolické představy, seznámil se s B. Kubištou a toto přátelství jej ovlivnilo na celý život.
V roce 1912 se Jan Zrzavý stává členem SVU Mánes, ale i ten po pěti letech opouští z důvodů malého zastoupení jeho děl na pořádaných výstavách. V témže roce spolupracuje na formování skupiny Tvrdošíjní a s ní také vystavuje. Zrzavého tvorba v tomto období nese znaky neoklasicismu. Od roku 1923 se stává členem Umělecké besedy a spolupracuje se Štorchem- Marianem a projeho nakladatelství Aventinum ilustruje Máchův Máj, Erbenovu Kytici a další reprezentativní tituly.
V roce 1924 Zrzavý opouští republiku a odjíždí do Paříže a o rok později navštěvuje Bretaň.
Vrací se 1927, aby se zanedlouho do Francie, své zamilované země, zase vrátil. Nicméně fašizující se Evropa se v knize F. Kaisera: Ausstellungsführer entartete „Kunst“, Berlín 1937, dotkla i Jana Zrzavého a jeho obraz Milenci byl uveden mezi dalšími jako příklad zavrženíhodného a nacisty opovrhovaného „zvrhlého umění“.
Od roku 1941 začíná Zrzavý dojíždět do Vodňan a poklidná a zádumčivá krajina se stává objektem jeho děl. Od roku 1948 až do roku 1957 Jan Zrzavý nevystavuje, zato v roce 1965 získává titul Národního umělce.
Zrzavého dílo, opisující ucelený oblouk od secese a symbolismu, přes doteky expresionismu, částečně i kubismu, se ustálilo v myšlenkově sevřené meditativní malbě, která svými opakujícími se motivy dovoluje hlubokou obsahovou reflexi dívajících se.
Vytváří epický, lineárně se rozvíjející příběh, jehož vypravěč je skryt v šerosvitu barev a symbolů aby jejich prostřednictvím vytvářel vlastní, zkušeností a věděním naplněný osobní prostor, kde je dovoleno prožít a stvořit vše, co lze pojmenovat. V jeho malbě je překvapivý doklad Jacobsonovy definice úlohy jazyka, kdy vnitřně pojmenovatelné se stává krásným.
Mimo toto monumentální dílo, které ovlivnilo a nadále bude ovlivňovat další generace výtvarníků i milovníků výtvarného umění, neboť patří ke chloubě naší národní kultury a je bezesporu součástí světového kulturního dědictví, vytvořil rovněž řadu knižních značek.
Vznikaly v časovém rozmezí od roku 1916 až do roku 1962. Doloženy jsou podle publikace Slavomila Vencla Moderní exlibris v Českých zemích. Uvádí se tu, že Zrzavý vytvořil třicet dva motivy do knih dvaceti šesti bibliofilů. Bohužel většina z nich, neboť byly v knihách Židů či Němců, se nedochovala v konečném výtvarném provedení, ale pouze podobou skic. A to především proto, že židovské knihovny byly nacisty zničeny a knihovny patřící Němcům byly po válce zlikvidovány. Přestože exlibris Jana Zrzavého do vývoje českého exlibris významně nezasáhly, zůstávají významným dokladem umělcova vývoje a vzácnou součástí zlatého fondu české příležitostné grafiky.