Grafik, malíř, ilustrátor, sochař. Autor exlibris a novoročenek.
Čestný člen a držitel stříbrné medaile Mezinárodní akademie literatury, umění a věd Tommaso Campanella v Římě (1969). Autor sgrafit v Českých Budějovicích (hvězdárna, banka), Českém Krumlově, Jihlavě, Třeboni, Pelhřimově a tapisérií v Písku, Táboře a Pelhřimově.

„Tvorbu Jana Hally předurčovalo hned několik vrozených vloh: jeho povahově vzletný, napůl jihoslovanský původ (matka byla Chorvatka), talent od Pánaboha, mimořádná pracovitost a v neposlední řadě přemítavost. Jakkoliv se Janův talent nejvýrazněji osvědčil v grafice, jeho dílo sochařské či ilustrační nepatřilo jen k nějakým chvilkovým exkurzím do příbuzných uměleckých oblastí a žánrů. Ať se dotkl rydla či dláta, vždy pracoval s plným nasazením, s vůlí a touhou dosáhnout maxima sebevyjádření.“
Věroslav Mertl, spisovatel
Jan Halla se narodil v Praze a od dětství miloval umění. Na přání otce ale vystudoval farmacii. Vždyť pocházel ze slavné lékárnické rodiny. Měl pokračovat ve čtyřsetleté tradici Richtrovy lékárny na Starém městě pražském. Ta však byla roku 1948 zestátněna. Při studiu farmacie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (roku 1948 promován na magistra farmacie) se v letech 1945-1949 věnoval soukromému studiu sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Pokorného a Laudy. Odtud ho po dvou letech vyloučili s tím, že jeden titul už má, a to mu musí stačit. Přešel tedy na grafiku, kterou studoval soukromě. Od roku 1950 žil v Českých Budějovicích až do své smrti, a to v krásné funkcionalistické vile z 30. let, do ateliéru dojížděl na Pražské předměstí.
Do roku 1954 pracoval jako lékárník, v lékárně byl postupem času jen na půl úvazku a posléze přešel jako umělec na volnou nohu. Výtvarné školení si doplnil studiem grafiky na VŠUP u profesora Karla Svolinského v letech 1959–1961. Byl vedený jako registrovaný výtvarník Českého fondu výtvarných umění. Do Svazu českých výtvarných umělců ho znovu přijali až těsně před smrtí.
Jeho hlavním oborem byla volná a užitá grafika. Vytvořil grafické listy s rybářskými náměty a ilustrace k T hieleho Dřevěné knížce a Vzpomínce z Budějovic. Ilustroval také Shakespearovy Sonety (1954) a Dítě usíná samo od R. L. Stevensona (1953). Celkově ilustroval přes třicet knih.
Byť vytvořil i několik monumentálních děl i několik dřevěných soch, těžištěm jeho práce byla drobná grafika. Ta ho proslavila i za hranicemi Československa. Vystavoval v Belgii (Sint Niklaas), Číně, Dánsku, Egyptě, Holandsku, Itálii, Jugoslávii, Polsku, Rakousku, Sovětském Svazu, Španělsku, Švédsku a na Kubě. Jan Halla vytvořil přes 120 exlibris v leptu (i barevném), mědirytině, dřevorytu či litografii. Jeho exlibris mají velmi rozdílný charakter, například reální rybáři vytvoření v dřevorytu nebo Frederik Chopin vytvořený v mědirytině (tato první fáze tvorby Jana Hally, vyznačovaná realismem a smyslem pro detail trvala do roku 1960) oproti snovým, abstraktním, fantaskním a poetickým motivům, vytvořeným většinou v litografii. Tato abstraktní díla byla silně inspirována přírodou a hudbou. Navíc život i dílo Jana Hally silně ovlivňovala východní filozofie a náboženství. Byl obrovským znalcem světového výtvarného umění, hovořil několika jazyky. Jeho knihovna byla narvaná stovkami monografií o umění, velmi často ve francouzštině. Říkalo se o něm, že byl chodící lexikon výtvarného umění. Byl také velkým znalcem a obdivovatelem japonského umění.